.: Láska má smysl bez ohledu na výsledek :..: Mnoho zmůže síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska. :.
.: Láska je jako slza,rodí se v očích a padá k srdci :.
Valentýnský příběh jedné holky
17. únor 2007 | 09.46 | rubrika: Povídky
Ach jo budík zvoní ,je sv.Valentýna a já jsem na něj už třetí rok sama. Ještě před dvěma týdny jsem měla toho nejlepšího kluka pod sluncem,byli jsme spolu skoro 3 měsíce,ale díky kvůli chlapské ješitnosti a následné hádce to skončilo.
Ležím v posteli a hlavou mi běhají myšlenky: "Ach jo,proč jen Dan neumí přiznat své chyby?Já své omyly uznala,ale nejde přeci,abych sepořád omlouvala jen já.Stačilo by mi,kdyby přišel a řekl,že se omlouvá,a že uznává své chyby" Když se začínám utápět v depresích slyším mámin hlas: "Stelo,dělej nebo přijdeš pozdě!" Otráveně se vyhrabu z postele a chvátám do školy.
Cestou vidím spousty zamilovaných párů a výlohy se srdíčky a podobnými Valentýnskými blbůstkami. Já však vím,že letos žádný dáreček nedostanu. Jakmile usednu do lavice,přiřítí se kámoška s velkým plyšovým medvídkem a pugétem růží. "Tohle mi dal Marek kValentýnu,ježíš já ho tak moc miluju" Jsem šťastná,že je Magda šťastná,ale štve mě,že já letos budu celý večer sama u televize a budu se užírat nudou a smutkem.
Cestou domů potkám Dana, chci ho pozdravit,ale on se otočí a dělá,že mě nezná. Jsem zoufalá,přijdu si jak ta nejošklivější holka pod sluncem.
Sotva odemknu dveře od bytu zapípá mi SMS a na displeji bliká:Danik. S bušícím srdcem ji otevřu a čtu:"Milá Stelo,přeji Ti krásnéhoValentýna a jelikož vím,že nemáš nic na programu zvu Tě na večeři.O půl sedmé přijď ke mně.Dan" Cítím jak se mi třesou ruce a mám radost. Nejprve sice váhám zda mám jít,ale pak mi dojde ,že se třeba chce usmířit. Avšak rozhodnu se,že mu neodepíšu,ať vidím jak moc mě očekává.
O půl sedmé stojím před Danovým barákem,srdce mi buší jak o závod a žaludek se mi houpe. Na nic nečekám a zmáčknu zvonek.
Za pár vteřin už stojí Daniel ve dveřích a strašně mu to sluší. Ihned zamíří ke mně s šátkem v ruce: "Ahojky" Pozdraví mě a okamžitě mi začne šátek vázat kolem hlavy a pokračuje: "Na nic se mě neptej.Nech si jen zavázat oči a já Tě někam dovedu!" Jsem děsně nervózní,ale věřím mu. Pomalu mě provede brankou na dvůr,kde mě párkrát otočí dokola,abych byla zmatená. Srdce mi nepřestává bušit. Cítím jak vcházím do tepla,ale nejsem si jistá kde to jsem. Po pár minutách nejistoty mi konečně sundá šátek z očí a já zůstanu stát jak opařená.
Jsme u Dana v pokoji,který je nyní vyzdoben srdíčky a svíčkami. Navíc hraje příjemá romantická hudba.
Cítím jak se mi do očí derou slzy a chci něco říct,ale Dan mi přiloží ruku na rty,zavrtí hlavou a řekne: "Ne,teď mluvím já.Chci se Ti zavšechno omluvit,vím,že jsem se choval jak idiot a mrzí mě to. Víš Stely,já Tě hrozně miluji! Prosím odpusť mi!" Teď už nedokážu slzy udržet a jen zašeptám: "Já Tě taky miluji a děkuji za to,cos pro mě nachystal" Pak už to ani jeden nevydržíme a já si vychutnávám jeho polibky. Jsem šťastná,tak jak nikdy a myslím si: "Tohle je ten nejkrásnější Valentýn..."
Autorka: Manndarinka
Ležím v posteli a hlavou mi běhají myšlenky: "Ach jo,proč jen Dan neumí přiznat své chyby?Já své omyly uznala,ale nejde přeci,abych sepořád omlouvala jen já.Stačilo by mi,kdyby přišel a řekl,že se omlouvá,a že uznává své chyby" Když se začínám utápět v depresích slyším mámin hlas: "Stelo,dělej nebo přijdeš pozdě!" Otráveně se vyhrabu z postele a chvátám do školy.
Cestou vidím spousty zamilovaných párů a výlohy se srdíčky a podobnými Valentýnskými blbůstkami. Já však vím,že letos žádný dáreček nedostanu. Jakmile usednu do lavice,přiřítí se kámoška s velkým plyšovým medvídkem a pugétem růží. "Tohle mi dal Marek kValentýnu,ježíš já ho tak moc miluju" Jsem šťastná,že je Magda šťastná,ale štve mě,že já letos budu celý večer sama u televize a budu se užírat nudou a smutkem.
Cestou domů potkám Dana, chci ho pozdravit,ale on se otočí a dělá,že mě nezná. Jsem zoufalá,přijdu si jak ta nejošklivější holka pod sluncem.
Sotva odemknu dveře od bytu zapípá mi SMS a na displeji bliká:Danik. S bušícím srdcem ji otevřu a čtu:"Milá Stelo,přeji Ti krásnéhoValentýna a jelikož vím,že nemáš nic na programu zvu Tě na večeři.O půl sedmé přijď ke mně.Dan" Cítím jak se mi třesou ruce a mám radost. Nejprve sice váhám zda mám jít,ale pak mi dojde ,že se třeba chce usmířit. Avšak rozhodnu se,že mu neodepíšu,ať vidím jak moc mě očekává.
O půl sedmé stojím před Danovým barákem,srdce mi buší jak o závod a žaludek se mi houpe. Na nic nečekám a zmáčknu zvonek.
Za pár vteřin už stojí Daniel ve dveřích a strašně mu to sluší. Ihned zamíří ke mně s šátkem v ruce: "Ahojky" Pozdraví mě a okamžitě mi začne šátek vázat kolem hlavy a pokračuje: "Na nic se mě neptej.Nech si jen zavázat oči a já Tě někam dovedu!" Jsem děsně nervózní,ale věřím mu. Pomalu mě provede brankou na dvůr,kde mě párkrát otočí dokola,abych byla zmatená. Srdce mi nepřestává bušit. Cítím jak vcházím do tepla,ale nejsem si jistá kde to jsem. Po pár minutách nejistoty mi konečně sundá šátek z očí a já zůstanu stát jak opařená.
Jsme u Dana v pokoji,který je nyní vyzdoben srdíčky a svíčkami. Navíc hraje příjemá romantická hudba.
Cítím jak se mi do očí derou slzy a chci něco říct,ale Dan mi přiloží ruku na rty,zavrtí hlavou a řekne: "Ne,teď mluvím já.Chci se Ti zavšechno omluvit,vím,že jsem se choval jak idiot a mrzí mě to. Víš Stely,já Tě hrozně miluji! Prosím odpusť mi!" Teď už nedokážu slzy udržet a jen zašeptám: "Já Tě taky miluji a děkuji za to,cos pro mě nachystal" Pak už to ani jeden nevydržíme a já si vychutnávám jeho polibky. Jsem šťastná,tak jak nikdy a myslím si: "Tohle je ten nejkrásnější Valentýn..."
Autorka: Manndarinka
Komentáře
| RE: Valentýnský příběh jedné holky | mysterygirl007 | 16. 05. 2007 - 18:01 |
| RE: Valentýnský příběh jedné holky | kajka | 07. 05. 2010 - 13:21 |